Vyšívání – moje nejdéle trvající vášeň

Je kouzelné jak přibývá křížek po křížku a postupně se odkrývá vzor nebo obraz. Je neuvěřitelné, jak dlouho změť křížků na látce nedává smysl a najednou, z ničeho nic, s jediným dalším křížkem se vzor vyloupne a začne dávat smysl. Nikdy nevíte, kdy ta chvíle přijde. U každého obrázku je to jiné J. A vždy se nemůžu dočkat, až bude obrázek zarámovaný. Rám dodá obrázku vždy jiný rozměr a pozvedne ho.

Vyšívám od malička. Vyšívat mě naučila v (asi? nevím přesně) deseti letech moje šikovná teta vyšívačka. Je od Vyškova a jezdila jsem tam každé léto na týden na prázdniny. A vždycky jsem strávila mnoho a mnoho hodin okukováním a obdivováním jejích děl zarámovaných jako obraz, vyšívaných polštářů a prostírání. Tolik vzorů a tolik krásy! Až mi jednou teta řekla, že to je hrozně jednoduché a že nás to s mojí sestřenicí naučí. Ustřihla mi kousek látky, já si navlékla bavlnku do jehly a začala jsem. Jedna strana křížku a pak druhá, a znovu a znovu. No vida – to není těžké. Tak jsem zkusila jednoduchý vzor. To už bylo trochu komplikovanější. Moje první vyšívky byly plné chyb, každý křížek jiným směrem a někdy to ani nebyly křížky, ALE, byly to moje vyšívky. Jééj. Do jehly, bavlnek a té děrované látky jsem se zamilovala.

Za ta dlouhá léta od mých deseti let jsem měla různá období. Období kdy jsem třeba třičtvrtě roku pořád jen vyšívala jeden obrázek za druhým. Období kdy jsem vyšívání střídala s něčím jiným. Období kdy jsem na vyšívání třeba půl roku, nebo i celý rok nesáhla. Vždy jsem se k němu dřív nebo později zase vrátila.

Ze začátku to byly jen malé obrážečky, které postupně skončili v mém památkovém kufříku, nebo se ztratili někde v mém bordýlku.

Později už to byly i menší obrázky – některé si moje mamka schovala J. Nikdy jsem nechápala proč, protože v té době to ještě pořád byly takové ušmudlané střípky - a vždycky jsem jí říkala, ať to vyhodí, že je to děs. Teď, s narozením syna, to už ale chápu J. A jsem jí vděčná, že je má (jinak bych je nemohla zdokumentovat, že?) J

No, a posledních letech se pouštím po hlavě do relativně velkých projektů. Dost často toho pak lituji, protože si většinou také dávám termíny, do kterých to obvykle nejde stihnout.

Někdy mám obrázek rozvyšívaný dlouho. Začnu, několik dní, nebo týdnů vyšívám. Pak obrázek odložím, někdy se věnuji i jiným věcem a vrátím se k němu až za několik týdnů, nebo i měsíců. Ale co už, hlavně že se nakonec vždy vrátím J

Takže, když to shrnu: kdo jste ještě nezkusili vyšívat, zkuste to.

Lenka